
Milujte mě. :D
Vůbec jsem tuhle kapitolu nepsala v hodině, kde jsme koukali na film o Husovi. (y)
Vážně vás prosím. Po tom přečtění zanechte komentář, ikdyby měl být typu "Četl jsem to."
Mě to udělá radost, nakopne mě o k práci a vy dostanete novou kapitou rychleji. ;)
Mě to udělá radost, nakopne mě o k práci a vy dostanete novou kapitou rychleji. ;)
Užijte si čtení. Snad se vám to bude líbit. :)
Pohled Jessie:
Nesnášela jsem je. Všech 5, ale nejvíc Harryho. Ano, už jsem si stihla za ten týden, co jsem tady, zapamatovat si jejich jména.
Nesnášela jsem je. Všech 5, ale nejvíc Harryho. Ano, už jsem si stihla za ten týden, co jsem tady, zapamatovat si jejich jména.
"Jessie?" vstoupila máma do mého pokoje. S nechutí jsem holkám napsala, ať chvilku počkají a otočila se na ni. "Co chceš? Nemám moc času."
"Bal si věci," pronesla máma vážně. Ona mě za tátou pustí? I kdyby ne, aspoň bych měla klid, kluci na půl roku odjíždějí na nějaké jejich turné.
"Já poletím za tátou?" zeptala jsem se. Nadechla se k odpovědi.
"Ne, budeš s klukama na turné."
"COŽE?!" zazněla ve stejnou chvíli, co jsem ji vykřikla, otázka i v obýváku, kde byli kluci. Nechala jsem mamku stát a běžela dolů.
"Paule to snad nemyslíš vážně?!" ptal se ho Loui a jedl u toho mrkev. On asi opravdu nejí nic jiného.
"Jo, to si ze mě snad děláš prdel ne?" přisupěla jsem tam a byla extrémně vytočená.
"Tys tu chyběla. Ted už určitě Paula nepřekecáme, abys s náma nejela," odfrkl si Zayn a Harry si s ním plácl.
Krásně jsem se usmála a podívala se na něj. "Kdepak máš své oblíbený zrcátko Zaynie?"
Smích mu na tváři zamrzl. "Klid. Názor nezměním Jess. Prostě si sbal," ozval se Paul.
"A co škola?!" vykřikla jsem, ale věděla jsem, že je to zbytečné.
"Domluvil jsem to. Za půl roku se vrátíš do školy, do té doby budeš mít soukromého učitele. Budeš se učit tady s klukama."
"Kde všude vlastně budeme vystupovat?" zazněla otázka od Liama. Bože. To poslouchat nemusím.
"New York, Los Angeles, Moonlight.." Paul chtěl nejspíš pokračovat, no já ho opět přerušila.
"Moonlight? Jak dlouho tam budeme?"
"Asi týden. Kluci tam mají dva koncerty. Proč se ptáš?"
"Jako bys to sám nevěděl," zamrmlala jsem. "Budu moct chodit ven? Jinak. Nebudu s váma muset trávit každou minutku ne?"
"Koncerty máš povinné, lístky pro někoho ti sehnat můžu. Jinak je to na tvém uvážená, ale vždy se mě musíš zeptat, rozumíš?"
"Dobře," kývla jsem. To byl první rozhovor bez hádky. Nevadilo mi to, naopak jsem zato byla ráda.
"Ona se umí chovat slušně?" zašeptal Harry tichou otázku určenou Louisi, bohužel já ho slyšela.
"Představ si, že umím," odpověděla jsem. Jak tenhle kluk mi lezl na nervy.
"Bal si věci," pronesla máma vážně. Ona mě za tátou pustí? I kdyby ne, aspoň bych měla klid, kluci na půl roku odjíždějí na nějaké jejich turné.
"Já poletím za tátou?" zeptala jsem se. Nadechla se k odpovědi.
"Ne, budeš s klukama na turné."
"COŽE?!" zazněla ve stejnou chvíli, co jsem ji vykřikla, otázka i v obýváku, kde byli kluci. Nechala jsem mamku stát a běžela dolů.
"Paule to snad nemyslíš vážně?!" ptal se ho Loui a jedl u toho mrkev. On asi opravdu nejí nic jiného.
"Jo, to si ze mě snad děláš prdel ne?" přisupěla jsem tam a byla extrémně vytočená.
"Tys tu chyběla. Ted už určitě Paula nepřekecáme, abys s náma nejela," odfrkl si Zayn a Harry si s ním plácl.
Krásně jsem se usmála a podívala se na něj. "Kdepak máš své oblíbený zrcátko Zaynie?"
Smích mu na tváři zamrzl. "Klid. Názor nezměním Jess. Prostě si sbal," ozval se Paul.
"A co škola?!" vykřikla jsem, ale věděla jsem, že je to zbytečné.
"Domluvil jsem to. Za půl roku se vrátíš do školy, do té doby budeš mít soukromého učitele. Budeš se učit tady s klukama."
"Kde všude vlastně budeme vystupovat?" zazněla otázka od Liama. Bože. To poslouchat nemusím.
"New York, Los Angeles, Moonlight.." Paul chtěl nejspíš pokračovat, no já ho opět přerušila.
"Moonlight? Jak dlouho tam budeme?"
"Asi týden. Kluci tam mají dva koncerty. Proč se ptáš?"
"Jako bys to sám nevěděl," zamrmlala jsem. "Budu moct chodit ven? Jinak. Nebudu s váma muset trávit každou minutku ne?"
"Koncerty máš povinné, lístky pro někoho ti sehnat můžu. Jinak je to na tvém uvážená, ale vždy se mě musíš zeptat, rozumíš?"
"Dobře," kývla jsem. To byl první rozhovor bez hádky. Nevadilo mi to, naopak jsem zato byla ráda.
"Ona se umí chovat slušně?" zašeptal Harry tichou otázku určenou Louisi, bohužel já ho slyšela.
"Představ si, že umím," odpověděla jsem. Jak tenhle kluk mi lezl na nervy.
"Proč tě tak zajímal Moonlight, Jessie?" zeptal se Liam. Ten jediný se ke mně choval normálně. Vlastně jsem ho měla celkem i ráda, jen mi lezlo na nervy, jak mě všichni kvůli nim otravují.
"Mám tam tátu" zašeptala jsem a pomalu odcházela. Udivené pohledy kluků jsem nevnímala, v pokoji jsem sepsala Paulovi, kolik lístků chci a kdy je chci. Holky byli nadšeně a já byla jen ráda, že jim pomůžu splnit jim jejich sny.
Když se kamarádi dozvěděli, že tam budu na týden, začali plánovat, co všechno se mnou podniknou.
Rozhodně si ale zacvičím a zatleskám se svým starým družstvem.
Z mých myšlenek, mě vytáhlo zvonění mobilu. Číslo volajícího mě zaskočilo, ale po hlubokém nádechu jsem hovor přijala.
"Mám tam tátu" zašeptala jsem a pomalu odcházela. Udivené pohledy kluků jsem nevnímala, v pokoji jsem sepsala Paulovi, kolik lístků chci a kdy je chci. Holky byli nadšeně a já byla jen ráda, že jim pomůžu splnit jim jejich sny.
Když se kamarádi dozvěděli, že tam budu na týden, začali plánovat, co všechno se mnou podniknou.
Rozhodně si ale zacvičím a zatleskám se svým starým družstvem.
Z mých myšlenek, mě vytáhlo zvonění mobilu. Číslo volajícího mě zaskočilo, ale po hlubokém nádechu jsem hovor přijala.
"Aarone?" zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.
"Jessie!" vyhrkl a popotáhl. "Nemusela jsi to dělat."
"Musela," rozbrečela jsem se. "Představa, že se mnou jsi a já jsem tak daleko. Nešlo to, promiň mi to."
"Nechci, aby to skončilo takhle. Jasné? Klidně za tebou přiletím, ale já tě nechci opustit bez rozloučení. Vlastně tě nechci opustit vůbec!"
"Budu týden v Moonlightu. 1D tam mají koncert," vyhrkla jsem.
"Ty se s nima znáš? Vždyť je nesnášíš!"
"Bydlí s Paulem. Nemůžu s tím nic dělat. Musím jít, budu se na tebe těšit," zašeptala jsem a usmívala se jak blbeček.
"Jessie!" vyhrkl a popotáhl. "Nemusela jsi to dělat."
"Musela," rozbrečela jsem se. "Představa, že se mnou jsi a já jsem tak daleko. Nešlo to, promiň mi to."
"Nechci, aby to skončilo takhle. Jasné? Klidně za tebou přiletím, ale já tě nechci opustit bez rozloučení. Vlastně tě nechci opustit vůbec!"
"Budu týden v Moonlightu. 1D tam mají koncert," vyhrkla jsem.
"Ty se s nima znáš? Vždyť je nesnášíš!"
"Bydlí s Paulem. Nemůžu s tím nic dělat. Musím jít, budu se na tebe těšit," zašeptala jsem a usmívala se jak blbeček.
"Budu čekat na letišti. Miluji tě!" řekl a položil to.
Byl večer a já seděla na schodech, které vedly do patra. Všichni ostatní byli v obýváku, kluci se pořád snažili přemluvit mámu, aby mě tu nechala.
"My se pozabíjíme!" argumentoval Harry a já se ušklíbla.
"Upřímně, možná bychom jí měli dát šanci kluci." Udiveně jsem zvedla hlavu.
"Liame, nezbláznil ses?"
"Ne. Pochopte, třeba si potřebuje jen zvyknout."
"Jediný co potřebuje, je akorát tak mozek!"
"Harolde!" okřiknul ho Paul. "Zrovna TY by ses měl zdržet jakéhokoliv komentáře." Pousmála jsem se a ostatní se smáli. Unaveně jsem zavřela oči a hlavu i opřela o zeď.
"My se pozabíjíme!" argumentoval Harry a já se ušklíbla.
"Upřímně, možná bychom jí měli dát šanci kluci." Udiveně jsem zvedla hlavu.
"Liame, nezbláznil ses?"
"Ne. Pochopte, třeba si potřebuje jen zvyknout."
"Jediný co potřebuje, je akorát tak mozek!"
"Harolde!" okřiknul ho Paul. "Zrovna TY by ses měl zdržet jakéhokoliv komentáře." Pousmála jsem se a ostatní se smáli. Unaveně jsem zavřela oči a hlavu i opřela o zeď.
"Já ji odnesu," zaslechla jsem šeptat hlas, který jsem nemohla k nikomu přiřadit. Byla jsem příšerně unavená, zítra do školy nejdu, musím si sbalit a nakoupit.
Nechala jsem zavřené oři a možná bych usnula znovu, kdyby mě někdo nevzal do náručí a tím pádem já neztratila pevnou zem pod sebou.
"Ty jsi fakt blázen," zašeptal Harry. Jeho jediné bych poznala vždy.
"Vždyť se na ni koukni. Ted vypadá úplně jinak," odpověděl mu hlas člověka, co mě držel v náručí.
"Tak ji hlavně nevzbuď. Nechci tyátr těsně před spaním."
Tak strašně jsem chtěla Harryho nakopnout, no spánek nade mnou zvítězil. Poslední so jsem cítila, byla pevná a hřejivá náruč.
Nechala jsem zavřené oři a možná bych usnula znovu, kdyby mě někdo nevzal do náručí a tím pádem já neztratila pevnou zem pod sebou.
"Ty jsi fakt blázen," zašeptal Harry. Jeho jediné bych poznala vždy.
"Vždyť se na ni koukni. Ted vypadá úplně jinak," odpověděl mu hlas člověka, co mě držel v náručí.
"Tak ji hlavně nevzbuď. Nechci tyátr těsně před spaním."
Tak strašně jsem chtěla Harryho nakopnout, no spánek nade mnou zvítězil. Poslední so jsem cítila, byla pevná a hřejivá náruč.
Z pohledu Nialla:
"Dobré ránko," pozdravil jsem všechny, když jsem vešel do kuchyně.
"Vzbudila se?"
"Ne," zavrtěl jsem hlavou a pousmál se nad obrázkem mě a Jessie, kterou jsem nesl v náručí.
"Kdo se měl vzbudit?" začal se zajímat Paul.
"Jess. Když jsme si šli lehnout, našli jsme ji na schodech. Spala. A tady náš Ir ji odnesl do jejího pokoje," vysvětlil Liam. Zadíval jsem se do země. Paul nám zakázal si s ní cokoliv začít a teď to vypadalo, že se o něco opravdu snažím.
"Nialle, chceš mi to nějak vysvětlit?" snažil se zachovávat klidný tón.
"Mohlo ji pak bolet za krkem," pokrčil jsem rameny. "Tak promiň, že jsem se o ni postaral," odpověděl jsem mu a doufal, že to nechá být.
"Jo, tak to je v pohodě," přikývl hlavou a dál se věnoval své snídani. Něco jsem zamručel na odpověď a šel si pro tu svou.
"Dobré ránko," pozdravil jsem všechny, když jsem vešel do kuchyně.
"Vzbudila se?"
"Ne," zavrtěl jsem hlavou a pousmál se nad obrázkem mě a Jessie, kterou jsem nesl v náručí.
"Kdo se měl vzbudit?" začal se zajímat Paul.
"Jess. Když jsme si šli lehnout, našli jsme ji na schodech. Spala. A tady náš Ir ji odnesl do jejího pokoje," vysvětlil Liam. Zadíval jsem se do země. Paul nám zakázal si s ní cokoliv začít a teď to vypadalo, že se o něco opravdu snažím.
"Nialle, chceš mi to nějak vysvětlit?" snažil se zachovávat klidný tón.
"Mohlo ji pak bolet za krkem," pokrčil jsem rameny. "Tak promiň, že jsem se o ni postaral," odpověděl jsem mu a doufal, že to nechá být.
"Jo, tak to je v pohodě," přikývl hlavou a dál se věnoval své snídani. Něco jsem zamručel na odpověď a šel si pro tu svou.
"Jess, aspoň popřát dobré ráno bys mohla ne?" obořila se na ni máma.
No jo furt. Ježiši kriste, aspoň jedno ráno mě nech bejt!"
"Chovej se slušně Jessico!"
"Nic horšího, než je tohle," ukázala na nás: "se mi stát nemůže," zavrčela naštvaně.
"Nebuď drzá!" ozval se Paul.
"Tebe poslouchat rozhodně nebudu, nejsi můj otec," ušklíbla se a dál si jedla bílý jogurt.
"Nialle, víš, že ti jí TVŮJ jogurt?" zeptal se mě opatrně Zayn. Ani jsem ho nějak nevnímal, přemýšlel jsem. "Hm.. Stejně mi nechutnal," pokrčil jsem rameny.
No jo furt. Ježiši kriste, aspoň jedno ráno mě nech bejt!"
"Chovej se slušně Jessico!"
"Nic horšího, než je tohle," ukázala na nás: "se mi stát nemůže," zavrčela naštvaně.
"Nebuď drzá!" ozval se Paul.
"Tebe poslouchat rozhodně nebudu, nejsi můj otec," ušklíbla se a dál si jedla bílý jogurt.
"Nialle, víš, že ti jí TVŮJ jogurt?" zeptal se mě opatrně Zayn. Ani jsem ho nějak nevnímal, přemýšlel jsem. "Hm.. Stejně mi nechutnal," pokrčil jsem rameny.
"Jessie?" zaklepal jsem na dveře od jejího pokoje.
"Pojd dovnitř," slyšela jsem odpověď. Přišlo mi to od ní divné, ale i přesto jsem vešel. "Mami, nevíš, kde mám to moje oblíbené tričko?" běhala po pokoji.
"No, sice nejsem tvoje máma, ale zkusila jsi už něco podobného skříni?" zeptal jsem se pobaveně.
Zarazila se v pohybu. "Co chceš?" zeptala se, mezitím co přešla ke skříni a z ní vytáhla hledané tričko.
"Za dvě hodiny odjíždíme na letiště," upozornil jsem ji na Paulovu žádost.
"Fajn," odsekla a já pomalu zavíral dveře. "Děkuju," zaslechl jsem ještě. To bylo poprvé, co jsem ji slyšel poděkovat.
"Pojd dovnitř," slyšela jsem odpověď. Přišlo mi to od ní divné, ale i přesto jsem vešel. "Mami, nevíš, kde mám to moje oblíbené tričko?" běhala po pokoji.
"No, sice nejsem tvoje máma, ale zkusila jsi už něco podobného skříni?" zeptal jsem se pobaveně.
Zarazila se v pohybu. "Co chceš?" zeptala se, mezitím co přešla ke skříni a z ní vytáhla hledané tričko.
"Za dvě hodiny odjíždíme na letiště," upozornil jsem ji na Paulovu žádost.
"Fajn," odsekla a já pomalu zavíral dveře. "Děkuju," zaslechl jsem ještě. To bylo poprvé, co jsem ji slyšel poděkovat.



Já se hlásím k tomu , že to čtu a líbí se mi to :)