
Pro Nikolku! :3 <3
Mám tě ráda. Doufám, že to víš! :)
Mám tě ráda. Doufám, že to víš! :)
P.S. Nechte po přečtení kometář. Díky ;)
Hope you like it! :))
"Tak jak bylo ve škole?" zeptala se mě máma, po mém příchodu domů. Kluci opět seděli v obýváku u televize a o něčem se tam dohadovali.
"Kdy se budu moct odstěhovat k tátovi?" ignorovala jsem její otázku.
"Jessie k tátovi se stěhovat nebudeš."
"Proč ne? Mně se tu nelíbí, jim by se ulevilo, vítězství na obou stranách!" snažila jsem se argumentovat.
"Prostě tu zůstaneš se mnou jasné?!" rozkřičela se.
"Já tě nesnáším!" vybuchla jsem a vyběhla nahoru, do svého pokoje. U táty by mi bylo stoprocentně líp, byla bych pořád v Moonlightu a byla bych tam, kde jsem byla šťastná.
"Kdy se budu moct odstěhovat k tátovi?" ignorovala jsem její otázku.
"Jessie k tátovi se stěhovat nebudeš."
"Proč ne? Mně se tu nelíbí, jim by se ulevilo, vítězství na obou stranách!" snažila jsem se argumentovat.
"Prostě tu zůstaneš se mnou jasné?!" rozkřičela se.
"Já tě nesnáším!" vybuchla jsem a vyběhla nahoru, do svého pokoje. U táty by mi bylo stoprocentně líp, byla bych pořád v Moonlightu a byla bych tam, kde jsem byla šťastná.
"Můžu?" nakoukla do mého pokoje jeho hlava.
"Jestli se hodláš ptát, co mě žere, tak ti říkám, že můžeš zase vypadnout," odpověděla jsem mu a dál si čmárala do blogu.
"Proč prostě nezkusíš být milá?" zeptal se mě a já na něj pohlédla. Jeho modré oči mě přitahovaly, ale skutečnost, že to byly oči někoho, koho jsem z duše nesnášela, mě probrala zpět k životu.
"Co tebe to zajímá?" odpověděla jsem mu otázkou a dál si malovala.
"Tvoje máma je zničená. Chce, abys tu byla šťastná," promluvil potichu. Cítila jsem na sobě jeho pohled.
"Tady šťastná nebudu. Chci zpátky do Ameriky. Za tátou, za kamarádkami, za Aaronem," odpověděla jsem mu a pak si v duchu nafackovala, že jsem zmínila Aarona.
"Aaron? To je tvůj pes, kterého máš u táty?"
"Ne, to je můj přítel, který tam na mě čeká," odpověděla jsem mu a zatnula ruku v pěst. "A teď vypadni," zašeptala jsem a dívala se na blog.
"Proč bych měl?" zeptal se pobaveně a to mě rozzuřilo.
"Prostě vypadni!" zaječela jsem tak hlasitě, až sebou trhnul. Mlčky se zvednul a odešel pryč. Opět mě přemohl pláč. Tak moc jsem chtěla, aby tu se mnou byla Rose a Katie. Místo toho jsem tu byla sama, v městě, kde skoro pořád prší a v domě, kde bylo pět kluků, kteří se chovali jako puberťáci.
"Jestli se hodláš ptát, co mě žere, tak ti říkám, že můžeš zase vypadnout," odpověděla jsem mu a dál si čmárala do blogu.
"Proč prostě nezkusíš být milá?" zeptal se mě a já na něj pohlédla. Jeho modré oči mě přitahovaly, ale skutečnost, že to byly oči někoho, koho jsem z duše nesnášela, mě probrala zpět k životu.
"Co tebe to zajímá?" odpověděla jsem mu otázkou a dál si malovala.
"Tvoje máma je zničená. Chce, abys tu byla šťastná," promluvil potichu. Cítila jsem na sobě jeho pohled.
"Tady šťastná nebudu. Chci zpátky do Ameriky. Za tátou, za kamarádkami, za Aaronem," odpověděla jsem mu a pak si v duchu nafackovala, že jsem zmínila Aarona.
"Aaron? To je tvůj pes, kterého máš u táty?"
"Ne, to je můj přítel, který tam na mě čeká," odpověděla jsem mu a zatnula ruku v pěst. "A teď vypadni," zašeptala jsem a dívala se na blog.
"Proč bych měl?" zeptal se pobaveně a to mě rozzuřilo.
"Prostě vypadni!" zaječela jsem tak hlasitě, až sebou trhnul. Mlčky se zvednul a odešel pryč. Opět mě přemohl pláč. Tak moc jsem chtěla, aby tu se mnou byla Rose a Katie. Místo toho jsem tu byla sama, v městě, kde skoro pořád prší a v domě, kde bylo pět kluků, kteří se chovali jako puberťáci.
Pohled Nialla:
Když Paul přijel domů z letiště, první co udělal, bylo to, že nás seřval. Pak jsem si všiml té blondýnky v našem věku. "Kdo je to?" zeptal jsem se ho a viděl kluky, jak si tu holku prohlížejí. Byla nádherná, tajemná a celkově taková zvláštní. Její oči však byli jako by bez známky života. Neviděl jsem v nich žádnou radost.
To, jak se k nám chovala, mě zranilo. Vůbec nás neznala, ale přesto nás soudila. Nebo jak se chovala ke své mámě. Nechápal jsem to.
Když Paul přijel domů z letiště, první co udělal, bylo to, že nás seřval. Pak jsem si všiml té blondýnky v našem věku. "Kdo je to?" zeptal jsem se ho a viděl kluky, jak si tu holku prohlížejí. Byla nádherná, tajemná a celkově taková zvláštní. Její oči však byli jako by bez známky života. Neviděl jsem v nich žádnou radost.
To, jak se k nám chovala, mě zranilo. Vůbec nás neznala, ale přesto nás soudila. Nebo jak se chovala ke své mámě. Nechápal jsem to.
"Meg, proč se tak Jessie chová?" zeptal jsem se u večeře, které se ta blondýnka nezúčastnila. Prý neměla hlad.
"Nechtěla se stěhovat," zašeptala odpověď. "Chtěla zůstat u svého otce, ale to jsem jí nedovolila. James by jí všechno dovolil, všechno koupil. Zvlčila by."
"A to ti nevadí, jak se chová?" vznesl otázku Harry. Ten ji nesnášel snad nejvíc. Netuším proč, určitě to byla hodná a milá dívka, jen potřebovala najít někoho, komu by se mohla svěřit se svým trápením.
"Vadí. Ale za zlé jí to mít taky nemůžu," pokrčila rameny a Paul ji něžně vzal za ruku. Musel jsem se pousmát, nehorázně jim to spolu slušelo.
"Nechtěla se stěhovat," zašeptala odpověď. "Chtěla zůstat u svého otce, ale to jsem jí nedovolila. James by jí všechno dovolil, všechno koupil. Zvlčila by."
"A to ti nevadí, jak se chová?" vznesl otázku Harry. Ten ji nesnášel snad nejvíc. Netuším proč, určitě to byla hodná a milá dívka, jen potřebovala najít někoho, komu by se mohla svěřit se svým trápením.
"Vadí. Ale za zlé jí to mít taky nemůžu," pokrčila rameny a Paul ji něžně vzal za ruku. Musel jsem se pousmát, nehorázně jim to spolu slušelo.
"Bože," zaslechl jsem Jessiin hlas. "Tady to ale smrdí. Co jste to proboha jedli?"
"Nando's kotě. To ty znát určitě nemůžeš, tobě by mohl závidět kdejaký anorektik," odvětil ji suše Harry.
"To mi říká někdo, kdo má na hlavě místo vlasů květák?" zeptala se ho pobaveně a napila se ze své sklenky s džusem.
"Aspoň nejsem jako ty. Protivný, namyšlený a sebestředný fracek. Vážně bys měla myslet i na druhé," mrknul na ni a já, Loui, Zayn a Liam jsme tiše seděli u stolu a sledovali tuhle situaci. Naštěstí Meg šla s Paulem nakoupit, protože bychom asi dostali kázání o tom, jak Jessie nemáme nadávat.
"Kreténe!" zabručela naštvaně a odešla do svého pokoje.
"Krávo!" zavolal na ni ještě Harry a pak se s úsměvem připojil k nám. "Co je?" zeptal se, když si všimnul mého obličeje.
"To tě fakt tak hrozně baví se s ní hádat?" zakroutil jsem nad tím hlavou.
"Upřímně? Baví."
Po téhle odpovědi jsem se zvednul s tím, že si to dojím v pokoji. Potřeboval jsem přemýšlet. Managment po mě chtěl novou písničku a já vůbec nevěděl o čem psát.
"Nando's kotě. To ty znát určitě nemůžeš, tobě by mohl závidět kdejaký anorektik," odvětil ji suše Harry.
"To mi říká někdo, kdo má na hlavě místo vlasů květák?" zeptala se ho pobaveně a napila se ze své sklenky s džusem.
"Aspoň nejsem jako ty. Protivný, namyšlený a sebestředný fracek. Vážně bys měla myslet i na druhé," mrknul na ni a já, Loui, Zayn a Liam jsme tiše seděli u stolu a sledovali tuhle situaci. Naštěstí Meg šla s Paulem nakoupit, protože bychom asi dostali kázání o tom, jak Jessie nemáme nadávat.
"Kreténe!" zabručela naštvaně a odešla do svého pokoje.
"Krávo!" zavolal na ni ještě Harry a pak se s úsměvem připojil k nám. "Co je?" zeptal se, když si všimnul mého obličeje.
"To tě fakt tak hrozně baví se s ní hádat?" zakroutil jsem nad tím hlavou.
"Upřímně? Baví."
Po téhle odpovědi jsem se zvednul s tím, že si to dojím v pokoji. Potřeboval jsem přemýšlet. Managment po mě chtěl novou písničku a já vůbec nevěděl o čem psát.
Pak mě však něco napadlo. Něco bláznivého a něco, co se mi může pěkně vymstít.



cekam na dalsi dily je to krasa;)