close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Why Are You Afraid? - 2.díl

1. dubna 2013 v 12:26 | *Blackie* |  Why are you afraid?

2. díl této povídky.
Prosím po přečtení vyplňte aspoň hodnocení, když už mi nenapíšete komentář.
Ono to člověka opravdu dokáže nakopnout k práci. :)
Hope you like it! :)



"Jessie vstávej!" řval na mě chraplavý hlas a bouchal mi na dveře. Dovnitř nemohl, měla jsem zamknuto.
"Jdi do háje, ať jsi, kdo jsi!" zahulákala jsem z postele rozespale a přetočila se na druhý bok. To, co jsem však spatřila vedle sebe, mě dokonale probudilo.
Na mé posteli ležel on a usmíval se jako sluníčko. Instinktivně jsem si k sobě přitáhla peřinu a nenávistně se na něj podívala. "Co tu děláš?" zeptala jsem se a měla chuť mu vrazit.
"Ležím, co jiného bych podle tebe teď měl dělat?" odpověděl mi a ušklíbnul se.
"A jak ses sem sakra dostal?!"
"Balkónem. Tvoje máma říkala, že asi nebudeš chtít vstávat, protože jdeš do školy," odpověděl mi znovu a dál se mi díval do očí. Já se v těch jeho topila, měl je tak dokonalé modré, až mě to skoro děsilo.
"Fajn, už jsem vzhůru. Můžeš vypadnout?!" protočila jsem oči.
"Čekám dole," mrknul na mě a zvedl se z postele. Když odemknul dveře, padla z mých úst otázka, jejíž odpověď pro mě byla důležitá: "Proč čekáš na mě?"
"Vezu tě do školy. Tvoje auto ještě nepřivezli," pokrčil rameny a odešel. Ve mně to však vřelo vzteky. Jestli mě poveze do školy, fanynky ho uvidí a já nebudu mít chvíli klid.

"Jessie pohni! Za 10 minut máš být ve škole!" řvala na mě máma. Pomalu jsem se doploužila do kuchyně a u stolu bylo těch pět blbečků. Jakmile mě zahlídli, přestali se smát a koukali na mě. Bylo mi to nepříjemné.
"Na co tak čumíte?" zeptala jsem se jich, mezitím co jsem si brala z lednice džus a z misky jablko.
"A dost!" vypěnila máma. Já se ovšem jen usmála. "Nikdy jsem tě o nic nežádala Jessie, ale mohla by ses laskavě chovat přívětivěji?"
"To teda nemohla," zářivě jsem se na ni usmála a sledovala, jak její obličej rudne. "Ty ses mě taky na nic nezeptala a neposlouchala jsi mě, tak proč bych já teď měla? U táty by mi bylo líp!"
Opět to zalapání po dechu. Tentokrát však pětinásobné.
"Aspoň ke své mámě by ses mohla chovat normálně," řekl potichu Liam.
"A ty seš můj otec nebo co? Nic o mně nevíš, tak drž hubu!" uzemnila jsem ho a podívala se na příchozí osobu. Byl to Paul.
"Meg, co se tady děje?" zeptal se mámy, když si všiml, že neměla daleko k pláči. Neodpověděla mu, ale důvod si domyslel. "Jess, co jsi jí řekla?"
"To ti může být u prdele," ušklíbla jsem se, sebrala kabelku z barové stoličky a ještě se na něj otočila. "To, že máma tě má ráda, neznamená, že tě budu mít ráda nebo že tě budu respektovat i já. Jinak odvoz nepotřebuju, nechci, aby si moji přátelé mysleli, že jsem velká kamarádka s těmahle rádoby hvězdičkama. Bohatě mi stačí, že s nimi musím žít pod jednou střechou."
S těmihle slovy jsem odešla pryč.

Když jsem se dostala do školy, začala zrovna přestávka a já si zašla pro svůj rozvrh. Poté jsem vešla do třídy, která na mě upoutala svoji pozornost. Vzadu byla prázdná lavice, do které jsem si sedla a vrazila sluchátka do uší.
Těsně před zvoněním si ke mně sedla dívka, která byla na první pohled sympatická. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do písniček od Adele.

Opět do mě drcla. Naštvaně jsem otevřela oči, vyndala si jedno sluchátko a zlostně se na ni podívala. "Máš nějaký problém?"
"P-promiň," zašeptala.
"Slečno Higgins příště nechte ty sluchátka v batohu," zaslechla jsem přísný hlas. Otráveně jsem vypnula mobil a zaměřila svůj pohled na učitelku, která se na mě koukala. "A teď byste se laskavě mohla představit svým spolužákům."
Zvedla jsem se a stoupla si před tabuli. "Jmenuju se Jessie Corner," sotva jsem se představila, přerušila mě učitelka. "Já mám napsáno, že se jmenujete Jessie Higgins."
"Já tohle příjmení neuznávám," vysvětlila jsem. "To, že se moje máma vdala, neznamená, že přijmu příjmení člověka, kterého absolutně neznám. Kde jsem to skončila?
Ano už vím. Přistěhovala jsem se sem z Ameriky, přesněji řečeno z Moonlightu," ukončila jsem své představení.
"Počkat to ty jsi ta "dcera" Paula Higginse? To ty jsi ta, co bydlí v domě s One Direction?" zeptala se mě nějaká třídní Barbie. I když jsem byla roztleskávačka, nikdy jsem se nechovala namyšleně.
"Jestli myslíš těch pět kluků, co se chovají jako děcka a jako naprostí buzeranti, tak ano. Přesně s nimi bydlím," kývla jsem a čekala na reakci, která se v momentě dostavila.
"Buzíci?" zvedla své obočí vysoko. "A takhle je nazvala holka, o kterou by žádnej kluk v životě nezavadil pohledem," odfrkla si.
"Aspoň nejsem jako ty. Vsadím se, že jsi se, už vyspala minimálně s půlkou školy," zářivě jsem se na ni usmála a odkráčela si to do lavice. Bylo mi jedno, jestli jsem naštvala celou třídu, nikdy jsem nelhala a vždy řekla to, co jsem si myslela. Proto jsem často byla v průšvihu. Co si pamatuju, lhala jsem jen jednou a to kvůli sboru na mé staré škole.
Učitelka mě po mém výstupu nechala být a já si v klidu mohla počítat příklady, které by na East West High School považovali za naprosto primitivní, no tady je měli problém vypočítat snad všichni. Když pak zazvonilo na konec hodiny, všichni vystřelili ven ze třídy.

"Nejsou tak špatní," promluvila najednou ta dívka vedle mě.
"Co prosím?" zeptala jsem se ji, protože jsem nepochopila, o čem se baví.
"1D. Nejsou tak špatní," pokrčila rameny.
"Fanynka?" podívala jsem se na ni a čekala na odpověď.
"Ne. Jen říkám, že nejsou tak špatní."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mousehole mousehole | 1. dubna 2013 v 20:24 | Reagovat

Na tuhle povídku jsem narazila pomocí traileru a musím říct , že trailer i tahle povídka mě sakra vážně zaujala.
Strašně moc se těším na další díly :)

Pomalu jsem se doploužila do kuchyně a u stolu bylo těch pět blbečků. Jakmile mě zahlídli, přestali se smát a koukali na mě. Bylo mi to nepříjemné.
"Na co tak čumíte?" zeptala jsem se jich, mezitím co jsem si brala z lednice džus a z misky jablko.
:D :D :D  :D

2 *Blackie* *Blackie* | 3. dubna 2013 v 19:08 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti to líbí. :)

3 tejna tejna | 7. dubna 2013 v 23:37 | Reagovat

je to uzasnyyy moc se mi to libiii;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama