Snad se vám to bude líbit, prosím zanechte komentář. :)
Popřípadně se omlouvám za pravopisné chyby. :)
"Mami, je tu ta holka." Zakřičel jsem.
"Už jdu." Uslyšel jsem pár vteřin předtím, než bouchli hlavní dveře. Sebral jsem bundu a běžel za svojí mamkou.
Z pohledu Annie:
Podívala jsem se na budovu, která teď pro mě bude rok a půl představovat můj domov. Není to ani týden, co mi umřela moje jediná příbuzná a jediná kamarádka, moje starší sestra Melisa. Melisa uhořela v našem domě, který jsme vlastnili po rodičích. Policie ještě nezjistila, co přičinilo požár. Vlastně mě to nezajímá. Zajímá mě jenom to, že jsem zůstala jediná z naší rodiny. Že nemám nikoho z rodiny, nikoho… a proto právě teď sedím v autě před dětským domovem. Zhluboka jsem se nadechla v domnění, že mi to nějak pomůže. Otevřela jsem dveře a vystoupila jsem ven. Při mé nešikovnosti jsem kobrtla o obrubník a spadla na zem.
"Jsi v pohodě?" objevil se vedle mě nějaký kluk.
"Jo, snad jo." Pomohl mi vstát, a když jsem zkusila došlápnout na pravou nohu, v kotníku mi vystřelila šílená bolest.
"Au. Do prdele!" zakřičela jsem. Neznámí si dal svojí ruku okolo mého pasu, předpokládám kvůli tomu, aby mi pomohl stát jen na jedné noze. Určitě jsem si něco udělala s kotníkem. Někdo si odkašlal. Vzhlédla jsem a uviděla nějakou postarší paní. Mohlo já být tak okolo 40 let. Na sobě měla černou sukni pod kolena a v ní zastrčenou bílou halenku. Černé vlasy měla dané v přesném drdolu, přes brýle na mě koukaly její šedé oči. Určitě to je ředitelka děcáku. Chtěla jsem se omluvit, jenže mě předstihla ta žena.
"Dobrý den, vy určitě budete Annie Katherine Crawford-Harrisonová. Já jsem Elizabeth Stoneová, ředitelka dětského domova. Těší mě."podala mi ruku na přivítanou.
"Mě také, paní Stoneová." Ruku jsem přidala. Zničehonic jsem ztratila rovnováhu a nebýt toho kluka ležím znova na zemi.
"Dávej pozor." Usmál se na mě. Jeho čokoládové oči se vpili do mých.
"Pokusím se." usměv jsem mu opětovala. Pořád jsme si koukali do očí, po chvíli jsem to vzdala a sklopila pohled. Znova si někdo odkašlal.
"Koukám, že jste si poranila nohu. Tady Jay tě odvede na ošetřovnu." Ukázala na toho neznámého. Ještě před odchodem se otočila zpět.
"Jayi, odveď jí pak prosím do jejího pokoje. Bydlí s Abbie Youngovou." Pak se otočila a vešla do dveří.
"Zvládneš s tou nohou jít?" zeptal se mě údajný Jay. Zavrtěla jsem hlavou.
"Nevím, ale spíš ne. Hrozně to bolí." Přiznala jsem. Přikývl. Bez nějakého upozornění mě vzal do náruče.
"Dej si ruce okolo mého krku." Přikázal a já ho poslechla. Celou cestu jsem se koukala na jeho obličej. Byl tak krásný. Hnědé vlasy, hnědé oči. Když se usmál, utvořili se mu v tvářích dolíčky a oči se mu rozzářili.
"Mimochodem, já jsem Jay Young. Syn tvé ředitelky." Řekl náhle. Vytřeštila jsem na něho oči.
"Fakt? Nejste si vůbec podobní. Jinak jsem Annie. Annie Crawford" Vyhrkla jsem. On se jenom zasmál.
"Ještě abychom byli. Elizabeth mě adoptovala, protože přišla o své dítě."
"Aha. To mi je líto. Teď si připadám jak blbec." Přiznala jsem. "Nemusíš proč. Tak a už jsme tady." Řekl a otevřel dveře do ošetřovny. "Ahoj Sophie, tady Annie si udělala něco s kotníkem, mohla by ses na to podívat?" zeptal se přátelským hlasem. "Ahoj Jayi, jasně." Mile se usmála.
"Polož Annie, že? Polož Annie na lůžko." Než jsem se nadála už jsem seděla na lůžku.



Už se teším na další díl :33 :P