
Snad se vám bude má nová povídka líbit. :)
Tímto bych chtěla poděkovat Kristý za krásnou úvodku a Máje za úžasný trailer! :)
Tímto bych chtěla poděkovat Kristý za krásnou úvodku a Máje za úžasný trailer! :)
V celém článku naleznete prolog k této povídce. Užijte si čtení! :)
Bylo páteční ráno, pro ostatní obyčejný den, ale pro mě.. Pro mě, to byl poslední pátek v Moonlightu. Nesnášela jsem mámu zato, že se bez mého vědomí, provdala za toho bohatého chlapa.. Nechtěla jsem odsud pryč. Měla jsem tu kamarádky, dokonce jsem si tu našla i kluka, ale jediný on nevěděl, že se mám stěhovat. Nikdo, kdo to věděl mu to neřekl, nechtěla jsem aby se tím trápil a ostatní to chápali.
Vlastně byl hodně podobný jedné slavné hvězdě, nebo se to aspo říkalo. Byl jako jeho dvojče, ale ostatní to připisovali jen náhodě.
"Dobré ráno zlatíčko," pozdravila mě máma, když jsem přišla do kuchyně na snídani.
"Dobré teda rozhodně není," řekla jsem protivně a vzala si jablko. Byla jsem na ni naštvaná, vždycky se rozhoduje beze mě a pak mi to jen oznámí. Došla jsem do mého pokoje a převlékla se do uniformy. Byla jsem roztleskávačka a chodila jsem do pěveckého kroužku. Děckám jsem říkala, že je to jen ze srandy, ale popravdě mě zpívání bavilo. Po mamce jsem zdědila talent, ale vždy jsem předstírala, že zpívat moc neumím..
"Dobré teda rozhodně není," řekla jsem protivně a vzala si jablko. Byla jsem na ni naštvaná, vždycky se rozhoduje beze mě a pak mi to jen oznámí. Došla jsem do mého pokoje a převlékla se do uniformy. Byla jsem roztleskávačka a chodila jsem do pěveckého kroužku. Děckám jsem říkala, že je to jen ze srandy, ale popravdě mě zpívání bavilo. Po mamce jsem zdědila talent, ale vždy jsem předstírala, že zpívat moc neumím..
"Jdu do školy.. Nechci přijít poslední den pozdě," říkala jsem mámě, když jsem sbíhala ze schodů. Nečekala jsem ani na odpověď, prostě jsem odešla. Venku už na mě čekal Aaron. Nehorázně mu to slušelo, ostatně jako vždycky.. Ale až teď jsem si začala uvědomovat, jak moc mi bude v Londýně chybět..
Školu jsem prožila ani nevím jak.. Jen vím, že jsem z parkoviště utíkala s brekem, protože jsem se s Aaronem musela rozejít. Nechápal to a já věděla, že to pochopí až mu moje kamarádka Nicol, předá dopis, který jsem mu napsala.
Školu jsem prožila ani nevím jak.. Jen vím, že jsem z parkoviště utíkala s brekem, protože jsem se s Aaronem musela rozejít. Nechápal to a já věděla, že to pochopí až mu moje kamarádka Nicol, předá dopis, který jsem mu napsala.
"Jess, ty jsi přišla pěšky?" ptala se mě překvapeně máma.
"Dej mi pokoj!" zařvala jsem na ni a vběhla s brekem do pokoje. Zamkla jsem se tam, pustila si hodně hlasitě písničky a začala balit zbytek věcí. Naštvaně sem házela všechno, co mi přišlo pod ruky do krabic.
Jen když jsem se propracovala k nástěnce, zklidnila jsem se a koukala na všechny ty fotky, které jsem tu měla.. Pomalu a opatrně jsem je sundávala a ukládala do vypolstrované krabice. Když jsem se potom podívala na hodiny, zjistila jsem, že za chvíli má přijet stěhovací vůz a tak jsem odemkla a pomalu začala vynášet věci ven. Kamarádky za mnou přišly a dokonce mi i pomáhali. Byla jsem jim zato vděčná a když přijeli stěhováci, loučila jsem se s nimi.
"Dej mi pokoj!" zařvala jsem na ni a vběhla s brekem do pokoje. Zamkla jsem se tam, pustila si hodně hlasitě písničky a začala balit zbytek věcí. Naštvaně sem házela všechno, co mi přišlo pod ruky do krabic.
Jen když jsem se propracovala k nástěnce, zklidnila jsem se a koukala na všechny ty fotky, které jsem tu měla.. Pomalu a opatrně jsem je sundávala a ukládala do vypolstrované krabice. Když jsem se potom podívala na hodiny, zjistila jsem, že za chvíli má přijet stěhovací vůz a tak jsem odemkla a pomalu začala vynášet věci ven. Kamarádky za mnou přišly a dokonce mi i pomáhali. Byla jsem jim zato vděčná a když přijeli stěhováci, loučila jsem se s nimi.
"Jessie, vážně už musíme!" poháněla mě máma..
"No jo.." odpověděla jsem jí otráveně. "Holky pojďte sem!" řekla jsem se slzami v očích a obejmula je všechny najednou. "Vrátím se sem.. Slibuju! Až přijedu napíšu vám, abyste se nebály.. Tak se mějte.. Mám vás ráda!" rozloučila jsem se s nimi a odběhla do auta. Máma jen nastartovala a odjely jsme.
Na dálnici k letišti jsem brala Mp3ku do ruky, když na mě máma promluvila.
"Zlato, v Londýně ti bude líp.. Mnohem líp."
"Nikde mi nebude líp," odpověděla jsem jí naštvaně a vrazila si sluchátka do uší. Koukala jsem smutně z okna a cesta mi ubíhala dost pomalu, takže jsem usnula...
"No jo.." odpověděla jsem jí otráveně. "Holky pojďte sem!" řekla jsem se slzami v očích a obejmula je všechny najednou. "Vrátím se sem.. Slibuju! Až přijedu napíšu vám, abyste se nebály.. Tak se mějte.. Mám vás ráda!" rozloučila jsem se s nimi a odběhla do auta. Máma jen nastartovala a odjely jsme.
Na dálnici k letišti jsem brala Mp3ku do ruky, když na mě máma promluvila.
"Zlato, v Londýně ti bude líp.. Mnohem líp."
"Nikde mi nebude líp," odpověděla jsem jí naštvaně a vrazila si sluchátka do uší. Koukala jsem smutně z okna a cesta mi ubíhala dost pomalu, takže jsem usnula...
Tak co, jak se vám to líbilo? :)


