Přidávám prolog mé nové povídky s názvem Never Lose Hope.
Je to moje první povídka, kterou někde taklhe zveřejňuji.
Snad se vám bude líbit a komentář dole by potěšil. :) Beru i kritiku. :)
Je to moje první povídka, kterou někde taklhe zveřejňuji.
Snad se vám bude líbit a komentář dole by potěšil. :) Beru i kritiku. :)
PROLOG
"Děkuji." Říkám taxikáři v předu a dávám mu peníze. Vybíhám z auta. Všude okolo našeho baráku blikají světla policejních, hasičských a sanitářských aut.
"Pardon" křičím, když do někoho vrážím
"Kam pak mladá dámo?" zeptal se mě pán v policejní uniformě a stiskl mi pevně ruku. Jeho obličej byl stáhlí zlostí.
"V tom domě…bydlím… bydlí tam i má sestra. Co-Co se tam stalo? Je sestra v po-pořádku?" začínám koktat. Policajtův obličej se mění ve chvíli, když říkám, že tam bydlím. Ruka také povolila.
"Uh. Promiňte mi. Myslel jsem, že jste jenom nějaká tee…"
"Sakra! Co se stalo? A kde je sestra?! Řeknete mi to už?!" skočila jsem mu do řeči. Začínala jsem panikařit, klepat se a slzy se mi už tlačili ven z očí, ačkoliv jsem ještě pořádně nevěděla, co se stalo, tušila jsem, že to, co mi teď policajt řekne, nebude nic hezkého.
"Váš dům začal hořet a vaše sestra… je mi to líto. Nedokázali jsme ji oživit…" policajt mluví dál, ale já ho přestávám poslouchat. Moje jediná příbuzná je mrtvá. Moje starší sestřička je mrtvá. Už nemám nikoho. Nikoho, kdo by se o mě staral. Nikoho.
"Děkuji." Říkám taxikáři v předu a dávám mu peníze. Vybíhám z auta. Všude okolo našeho baráku blikají světla policejních, hasičských a sanitářských aut.
"Pardon" křičím, když do někoho vrážím
"Kam pak mladá dámo?" zeptal se mě pán v policejní uniformě a stiskl mi pevně ruku. Jeho obličej byl stáhlí zlostí.
"V tom domě…bydlím… bydlí tam i má sestra. Co-Co se tam stalo? Je sestra v po-pořádku?" začínám koktat. Policajtův obličej se mění ve chvíli, když říkám, že tam bydlím. Ruka také povolila.
"Uh. Promiňte mi. Myslel jsem, že jste jenom nějaká tee…"
"Sakra! Co se stalo? A kde je sestra?! Řeknete mi to už?!" skočila jsem mu do řeči. Začínala jsem panikařit, klepat se a slzy se mi už tlačili ven z očí, ačkoliv jsem ještě pořádně nevěděla, co se stalo, tušila jsem, že to, co mi teď policajt řekne, nebude nic hezkého.
"Váš dům začal hořet a vaše sestra… je mi to líto. Nedokázali jsme ji oživit…" policajt mluví dál, ale já ho přestávám poslouchat. Moje jediná příbuzná je mrtvá. Moje starší sestřička je mrtvá. Už nemám nikoho. Nikoho, kdo by se o mě staral. Nikoho.


