close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listen To Your Heart - 6.díl

30. března 2013 v 20:29 | *Blackie* |  Listen To Your Heart

Z pohledu Angely
Když zazvonilo na konec školy, hned jsem měla lepší náladu. Zvedla jsem se a začala si balit věci. Jenže to bych nebyla já, kdyby mi kabela nespadla na zem a všechno se z ní nevysypalo ven. "No paráda..!" zašeptala jsem vztekle. Ellis chodí ještě na obědy, takže chodí napřed a ve třídě už nikdo nebyl. Pomalu jsem ty prokletý věci začala sbírat.

"Na," zazněl nade mnou hlas, který bych rozeznala kdykoliv. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. On se na mě v tom okamžiku usmál a podal mi knížku. Pak si dřepnul a začal mi pomáhat sesbírat moje věci. Když jsme je společně sesbírali, tak jsem se zvedla.
"Díky.." řekla jsem mu a odešla. U skříňky už na mě čekala Ell, takže se ke mně jen připojila a šli jsme na parkoviště. "To je takovej vůl až to není možný!" stěžovala jsem si, zatímco jsem strkala klíčky do zapalování. Ellis se jen pousmála a nic mi k tomu neřekla. Pak jsme odjeli z parkoviště.
"Večer čekám zprávy o tvým rande..!" zavolala jsem na Ellis u jejího baráku, a počkala než vejde dovnitř. Pak jsem se rozjela a jela domů. Ani ne za 10 minut jsem byla u baráku, a vjížděla do garáže.

"Jsem doma!" zavolala jsem do domu v naději, že někdo bude doma. Přivítat mě přišla opět jen Peggynka.
"Ahoj šmudlo! Tak cos tu dneska vyvedla hm?" přivítala jsem se s ní s úsměvem, mezitím co jsem ji drbala na bříšku. Milovala to, stejně jako já ji.. Milovala jsem, jak se na mě vždycky koukala tak inteligentně, a když mi bylo nejhůř, prostě si za mnou vlezla do postele, a zůstala tam tak dlouho, dokud jsem se nezvedla i já.
"Tak poď.." řekla jsem a rozeběhla jsem se s taškou na zádech do schodů. Po cestě jsem vzala její oblíbenou gumovou žabku, aby si měla s čím hrát mezitím, co budu dělat úkoly. "Chytej Peggy!" řekla jsem se smíchem a hodila ji na druhej konec pokoje. Pak jsem si sedla k notebooku a začla vypracovávat úkoly a referáty, které nám ten den učitelé zadali. Když jsem se po 5 minutách znovu podívala na Pegču, ležela v mý posteli a koukala na mně.
"Kdyby to viděla panička," smála jsem se: "ta by ti dala!" Pak jsem se dál věnovala učení. Když jsem byla v půlce, mrkla jsem očkem na Peggynu, ale ta už spala. Jen sem se usmála, vyfotila si ji zrcadlovkou a dál se učila.

Z pohledu Harryho
"Kluci, jsem doma!" Zakřičel jsem do našeho společného domu. O pár chvil později se na mě vyřítil Louis a v patách mu byl zbytek kluků.
"Kde si byl? Víš, jak jsme se o tebe báli?!" ptal se mě rozčileným hlasem, mezitím co mě objímal.
"Promiň mi.. Ale potřeboval jsem si vyčistit hlavu..." řekl jsem vyhýbavě. V ten moment se ozval Niall: "Fajn, takže když už se náš ztracený Harry našel, mohli by jsme se, konečně najíst?! Jinak za sebe neručím..!" zavyl doslova.
Tohle nás všechny rozesmálo. "Náš věčně hladový Nialle, pojď!" řekl teatrálně Zyan, a já se málem skácel smíchem, když jsem to viděl.
"Hele kluci, já jsem jedl ve škole, takže nemám hlad," řekl jsem jim a vyšel po schodech nahoru do svého pokoje. Tam jsem přešel jako vždy k nástěnce a koukal na tu jedinou fotku, na které jsme byli oba a která mi po ní zbyla. Kde je jí teď konec.. Hlasitě jsem si povzdechl.
"Harry, děje se něco?" zeptal se mě potichu Louis, když mě chvilku sledoval. Zavrtěl jsem hlavou. "Nic se neděje, jen bych ji chtěl ještě aspoň jednou v životě potkat," zašeptal jsem, a věděl jsem, že mě uslyší, protože stál vedle mě a držel mě povzbudivě za rameno.
"Harry, odstěhovala se před 9 lety. Může teď být už úplně někde jinde.."
"Loui, sice se se mnou nestihla rozloučit, ale v tom dopise psala, že se stěhuje někam sem. Jenže když jsem se ostatních ptal, jestli tady někde nebydlí rodina Blakeových, odpověděli, že ne. A prý tu ani nikdo takovej nikdy nebydlel…" smutně jsem sklopil hlavu. Louis na mě jen koukal.
"To proto jsi chtěl, když nám manažer oznámil, že pobudeme v téhle zemi dýl a tím pádem musíme do školy, studovat přesně na tuhle školu?" ptal se mě překvapeně. Já jen němě přikývl hlavou a pak jsem přešel ke stolu a vytáhl učení. Louis na mě ještě chvilku koukal, ale pak odešel dolů za klukama a dveře od mého pokoje zavřel.
Já, ikdyž jsem nechtěl a učení jsem nikdy moc nemiloval, jsem si vytáhnul úkoly a začal je psát.

Nevím kolik bude mít povídka dílů. Zatím jich mám napsaných 51. Nejspíš skončím okolo čísla 70. :)
Snad se vám to líbílo. :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Clarkson:3 Ann Clarkson:3 | 6. dubna 2013 v 21:13 | Reagovat

byla jsem tu,četla jsem to,máš to úžasné :D

2 El El | 6. dubna 2013 v 21:15 | Reagovat

Já to čtu! :D akorát chci ten 49? :D nebo koikátej díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama