
Tahle povídka vznikla pro jednu moji kamarádku. Pro Ell.
Chtěla bych ji hlavně věnovat Ell a Kristý. :)
Holky, to je pro vás! :)
Z pohledu Ell
"Hele támhle je!" zakřičel někdo, když jsem procházela školní chodbou. Bylo mi to jedno, myslela jsem si, že nemluví o mně a tak jsem šla dál. Spěchala jsem do své třídy, protože jsem ho nechtěla za žádnou cenu potkat.
S Harrym, jsme byli nejlepší kamarádi, ale tím, že odešel do X-Factoru, jsem tu zůstala sama a tak jsem se zase začínala uzavírat a okolí jsem nevnímala. Dnes měl nastat den, kdy se 1D měli přijet podívat do školy, kde Harry studoval. Spousta lidí jásala a byla nadšená, no u mě to byl přesný opak.
"Hele támhle je!" zakřičel někdo, když jsem procházela školní chodbou. Bylo mi to jedno, myslela jsem si, že nemluví o mně a tak jsem šla dál. Spěchala jsem do své třídy, protože jsem ho nechtěla za žádnou cenu potkat.
S Harrym, jsme byli nejlepší kamarádi, ale tím, že odešel do X-Factoru, jsem tu zůstala sama a tak jsem se zase začínala uzavírat a okolí jsem nevnímala. Dnes měl nastat den, kdy se 1D měli přijet podívat do školy, kde Harry studoval. Spousta lidí jásala a byla nadšená, no u mě to byl přesný opak.
Byla polovina 3 hodiny, učitelka si v chemii vykládala sama pro sebe a já si malovala do sešitu.
"Hele už přijeli!" vytrhl mě z přemýšlení hlas Camilly, který se rozléhal po třídě. V ten moment jakoby se každý probral, a než stihla chudák stará paní profesorka Swiftová něco namítnout, už byli všichni pryč ze třídy - všichni kromě mě. Bylo mi jedno, jestli mě vyhlíží nebo jestli mě hledá, od té doby co tam odjel soutěžit, se mi vůbec neozval.
"Ell, ty se nepůjdeš přivítat se svým spolužákem?" zeptala se mě paní profesorka a koukla na mě přes ty svoje brýle.
"Nemám si s ním co říct," odpověděla jsem ji a pokrčila rameny. Paní Swiftová byla opravdu velmi milá učitelka, a jelikož to byla moje sousedka, tak jsem si s ní i celkem rozuměla. Nechtěla jsem, aby to dál rozebírala a ona to naštěstí pochopila a tak si začala uklízet věci z katedry. Zazvonilo a já jsem vstala, abych se s ní slušně rozloučila. Pak jsem si sbalila učení a pomalu se přesouvala do tělocvičny, kde měli Harry a ti další 4 kluci vystupovat. Pomalu jsem vyšla ze třídy a na chodbě mě do uší praštilo nehorázný ječení, které neustávalo a tlačenice, protože tam bylo hodně lidí. Nejspíš celá škola.
"Zdovolením," říkala jsem co chvíli a snažila se dojít do tělocvičny, kde bych si sedla někam dozadu abych pak mohla rychle vypadnout.
"Ell?" zaslechla jsem jeho hlas. Instinktivně jsem zrychlila a kašlala na to, jestli do ostatních nějak strčím. Ted jsem hlavně potřebovala pryč od něj. Pryč od jeho existence.
"Hele už přijeli!" vytrhl mě z přemýšlení hlas Camilly, který se rozléhal po třídě. V ten moment jakoby se každý probral, a než stihla chudák stará paní profesorka Swiftová něco namítnout, už byli všichni pryč ze třídy - všichni kromě mě. Bylo mi jedno, jestli mě vyhlíží nebo jestli mě hledá, od té doby co tam odjel soutěžit, se mi vůbec neozval.
"Ell, ty se nepůjdeš přivítat se svým spolužákem?" zeptala se mě paní profesorka a koukla na mě přes ty svoje brýle.
"Nemám si s ním co říct," odpověděla jsem ji a pokrčila rameny. Paní Swiftová byla opravdu velmi milá učitelka, a jelikož to byla moje sousedka, tak jsem si s ní i celkem rozuměla. Nechtěla jsem, aby to dál rozebírala a ona to naštěstí pochopila a tak si začala uklízet věci z katedry. Zazvonilo a já jsem vstala, abych se s ní slušně rozloučila. Pak jsem si sbalila učení a pomalu se přesouvala do tělocvičny, kde měli Harry a ti další 4 kluci vystupovat. Pomalu jsem vyšla ze třídy a na chodbě mě do uší praštilo nehorázný ječení, které neustávalo a tlačenice, protože tam bylo hodně lidí. Nejspíš celá škola.
"Zdovolením," říkala jsem co chvíli a snažila se dojít do tělocvičny, kde bych si sedla někam dozadu abych pak mohla rychle vypadnout.
"Ell?" zaslechla jsem jeho hlas. Instinktivně jsem zrychlila a kašlala na to, jestli do ostatních nějak strčím. Ted jsem hlavně potřebovala pryč od něj. Pryč od jeho existence.
Z pohledu Harryho
Vystoupil jsem spolu s klukama z auta a musel si chvíli zvykat na ten jekot. Byl jsem rád, že jsem doma. Měl jsem důvod se sem vrátit. Vrátit se do školy a být nadšený. Myslel jsem, že až se objevím, bude první, koho uvidím a první kdo mě obejme. Ale nestalo se tak. Viděl jsem lidi od nás ze třídy, ale ji jsem nezahlídl.
"Třeba už bude sedět v tělocvičně," pošeptal mi do ucha Louis a povzbudivě se na mě spolu s ostatními usmál.
"Snad máš pravdu," pousmál jsem se a vydal se spolu s nimi do útrob mojí školy. Na chodbě byla spousta lidí, dokonce i ti, které jsem vůbec neznal a kteří si mě vůbec nevšímali. A pak jsem zaslechl její hlas. Kašlal jsem nato, že po mě chtějí podpisy, prostě jsem hledal JI. Nakonec jsem ji zahlídl, tlačila se přes ty lidi směrem k tělocvičně.
"Ell?" zeptal jsem se jí překvapeně a doufal, že se na mě otočí. No ona naopak zrychlila a doslova vystřelila pryč. Nechápal jsem to a sledoval, jak mi mizí z očí pryč. Přijedu po půl roce a jediný na co se těším, když nepočítám moji rodinu, je ona. Těšil jsem se na to, jak si s ní promluvím, řeknu jí pravdu a všechny moje zážitky, jak ji obejmu a do nosu mě praští ta její květinová vůně, ze které se mi doslova podlamují kolena, jak se na mě usměje a v očích jí bude zářit.. A místo toho sleduju, jak ode mě doslova utíká.
Vystoupil jsem spolu s klukama z auta a musel si chvíli zvykat na ten jekot. Byl jsem rád, že jsem doma. Měl jsem důvod se sem vrátit. Vrátit se do školy a být nadšený. Myslel jsem, že až se objevím, bude první, koho uvidím a první kdo mě obejme. Ale nestalo se tak. Viděl jsem lidi od nás ze třídy, ale ji jsem nezahlídl.
"Třeba už bude sedět v tělocvičně," pošeptal mi do ucha Louis a povzbudivě se na mě spolu s ostatními usmál.
"Snad máš pravdu," pousmál jsem se a vydal se spolu s nimi do útrob mojí školy. Na chodbě byla spousta lidí, dokonce i ti, které jsem vůbec neznal a kteří si mě vůbec nevšímali. A pak jsem zaslechl její hlas. Kašlal jsem nato, že po mě chtějí podpisy, prostě jsem hledal JI. Nakonec jsem ji zahlídl, tlačila se přes ty lidi směrem k tělocvičně.
"Ell?" zeptal jsem se jí překvapeně a doufal, že se na mě otočí. No ona naopak zrychlila a doslova vystřelila pryč. Nechápal jsem to a sledoval, jak mi mizí z očí pryč. Přijedu po půl roce a jediný na co se těším, když nepočítám moji rodinu, je ona. Těšil jsem se na to, jak si s ní promluvím, řeknu jí pravdu a všechny moje zážitky, jak ji obejmu a do nosu mě praští ta její květinová vůně, ze které se mi doslova podlamují kolena, jak se na mě usměje a v očích jí bude zářit.. A místo toho sleduju, jak ode mě doslova utíká.
Z pohledu Ell
Když jsem vešla do tělocvičny, všechny židle a lavičky vepředu byly zabrané. Já si stoupla ke zdi, kousek ode dveří. Po chvíli se tam nahrnula celá škola a nakonec jsem se musela pochválit, že jsem si stoupnula tak dobře. Nebyla totiž šance mě zahlídnout a to mi naprosto vyhovovalo. Pak jsem dostala spasný nápad. Tuhle hodinu měla paní Swiftová volno, které vždy trávila ve své třídě, a dneska tomu nebylo jinak. Problém byl, že naše třída teď měla pana ředitele a byla tedy dost malá šance, že mě pustí.
"Pane řediteli, mohla bych prosím vás, být tuhle hodinu pod dohledem paní profesorky Swiftové? Není mi moc dobře a na mě je tu až moc lidí," zalhala jsem a nasadila ty nejlepší psí oči, které umím.
"Pokud to paní profesorce nebude vadit, tak běž. Ale žádné vylomeniny," usmál se na mě pan ředitel a já absolutně nechápala. Vždy je nerudný, naštvaný a každému studentovi nadává a dnes je úplně vyměněný. Zářivě jsem se na něj usmála a šla si pro své věci.
"Kam jdeš?" ptala se mně Adel, když jsem si od ní brala své věci. Ona jediná věděla, jak to mám s Harrym a taky byla jediná, se kterou jsem se ještě bavila.
"Swiftová má volnou a já tu s ním nebudu," odpověděla jsem jí a objala ji. Byl to takový náš zvyk, vždy když jedna odcházela někam pryč, objaly jsme se. "Pozdravuj ho ode mě," zašeptala jsem jí ještě do ucha a s úsměvem vyšla pryč. Krásně mi to vycházelo, protože sotva se za mnou dveře od tělocvičny zavřely, ozval se jekot, což znamenalo, že kluci vylezli na provizorní pódium.
Když jsem vešla do tělocvičny, všechny židle a lavičky vepředu byly zabrané. Já si stoupla ke zdi, kousek ode dveří. Po chvíli se tam nahrnula celá škola a nakonec jsem se musela pochválit, že jsem si stoupnula tak dobře. Nebyla totiž šance mě zahlídnout a to mi naprosto vyhovovalo. Pak jsem dostala spasný nápad. Tuhle hodinu měla paní Swiftová volno, které vždy trávila ve své třídě, a dneska tomu nebylo jinak. Problém byl, že naše třída teď měla pana ředitele a byla tedy dost malá šance, že mě pustí.
"Pane řediteli, mohla bych prosím vás, být tuhle hodinu pod dohledem paní profesorky Swiftové? Není mi moc dobře a na mě je tu až moc lidí," zalhala jsem a nasadila ty nejlepší psí oči, které umím.
"Pokud to paní profesorce nebude vadit, tak běž. Ale žádné vylomeniny," usmál se na mě pan ředitel a já absolutně nechápala. Vždy je nerudný, naštvaný a každému studentovi nadává a dnes je úplně vyměněný. Zářivě jsem se na něj usmála a šla si pro své věci.
"Kam jdeš?" ptala se mně Adel, když jsem si od ní brala své věci. Ona jediná věděla, jak to mám s Harrym a taky byla jediná, se kterou jsem se ještě bavila.
"Swiftová má volnou a já tu s ním nebudu," odpověděla jsem jí a objala ji. Byl to takový náš zvyk, vždy když jedna odcházela někam pryč, objaly jsme se. "Pozdravuj ho ode mě," zašeptala jsem jí ještě do ucha a s úsměvem vyšla pryč. Krásně mi to vycházelo, protože sotva se za mnou dveře od tělocvičny zavřely, ozval se jekot, což znamenalo, že kluci vylezli na provizorní pódium.
"Ell, co tu děláš? Já myslela, že mají být všichni v tělocvičně," kulila na mě oči paní profesorka.
"Pan ředitel mi dovolil odejít. Bylo tam na mě moc lidí," opět jsem použila svoji výmluvu. Věděla, že nemluvím čistou pravdu, znala jsem ten pohled, no naštěstí mi nic neřekla.
Seděla jsem tam asi čtvrt hodiny a dělala si úkoly, které nám ten den učitelé zadali, když mě vyrušil její hlas. "Nevím, co jste si vy dva udělali, ale myslím, že byste si to měli vyříkat. Vždy jste byli nerozluční."
"Není co si vyříkávat," pokrčila jsem rameny, ale uvnitř mě byla naprostá panika. Co když má pravdu?
"Nemyslím si," zavrtěla hlavou a dál opravovala naše písemky. "Mimochodem, z té písemky máš za jedna," podotkla a sklonila se nad další papír.
Nebyla jsem schopná slova, natož pohybu. Učitelka, ze které si každý dělal srandu, toho o mně věděla víc, než já sama.
"Pan ředitel mi dovolil odejít. Bylo tam na mě moc lidí," opět jsem použila svoji výmluvu. Věděla, že nemluvím čistou pravdu, znala jsem ten pohled, no naštěstí mi nic neřekla.
Seděla jsem tam asi čtvrt hodiny a dělala si úkoly, které nám ten den učitelé zadali, když mě vyrušil její hlas. "Nevím, co jste si vy dva udělali, ale myslím, že byste si to měli vyříkat. Vždy jste byli nerozluční."
"Není co si vyříkávat," pokrčila jsem rameny, ale uvnitř mě byla naprostá panika. Co když má pravdu?
"Nemyslím si," zavrtěla hlavou a dál opravovala naše písemky. "Mimochodem, z té písemky máš za jedna," podotkla a sklonila se nad další papír.
Nebyla jsem schopná slova, natož pohybu. Učitelka, ze které si každý dělal srandu, toho o mně věděla víc, než já sama.
Z pohledu Harryho
Když jsme vylezli na pódium, které se tam pro dnešek postavilo kvůli nám, ozval se neuvěřitelný jekot. Musel jsem se nad tím pousmát. S klukama jsme odpovídali na různé otázky a já mezitím hledal její obličej mezi ostatními. Nikde jsem ji však neviděl, a tak můj vnitřní boj vyhrálo srdce.
Zvednul jsem se ze židličky, na které jsem seděl, čímž jsem si vysloužil nechápavý pohled kluků a dokonce i celé školy.
"Vím, že je tu spousta lidí z mé třídy a doufám, že mi na tuhle otázku odpovíte," začal jsem mluvit a divil jsem se, že se mi netřásl hlas, protože já jsem byl uvnitř naprosto vyklepaný. Louis mezitím něco pošeptal Niallovi, který to předal dál. Myslím, že pochopil, co chci teď udělat. Bylo zajímavé, jak bylo v tělocvičně naprosté ticho, a každý čekal, co řeknu. Ovšem já nevěděl jak dál a tak jsem se zničeně podíval na kluky, kteří byli potichu a k mému překvapení nedělali žádné kraviny.
"Tady Harry chce říct, že se těšil na všechny z jeho třídy a ze školy, ale jeden člověk je tu pro něj důležitější. A pokud se nemýlím, je to jedna vaše spolužačka, která se jmenuje Elen Turnerová," pomohl mi Loui a objal mě kolem ramen. Vděčně jsem se na něj podíval a čekal, co z ostatních vypadne.
"Ta tu není!" křiknul Josh, spolužák se kterým se jsem neměl zrovna v lásce.
"A je tu někdo, kdo ví, kde Ell je?" zeptal jsem se se zatajeným dechem. Pohledem jsem sjel k Adel, který se tvářila, jako by ji někdo právě mučil. Díval jsem se na ni a doufal, že řekne, kde je. Věděl jsem, že to ví.
"Profesorka Swiftová má volnou hodinu," promluvila asi po třech minutách naprostého ticha. Zadívala se mi do očí a usmála se. V ten moment mi to docvaklo. Podíval jsem se na kluky, kteří nechápali, pak jsem se podíval po tělocvičně a měl jsem jasno. Musím to udělat, ikdyž mě Simon asi zabije.
"Promiňte," řekl jsem ještě do mikrofonu, seskočil z pódia a rychle se hnal ke dveřím od tělocvičny.
"Harry, kam jdeš?!" zařval na mě Simon. Zastavil jsem se, otočil se a podíval jsem se na něj. Kluci ke mně mezitím doběhli, což znamenalo, že jdou se mnou. "Simone, omlouvám sem. Ale tohle je pro mě důležitý," odpověděl jsem mu a nečekal na jeho reakci.
Když jsme vylezli na pódium, které se tam pro dnešek postavilo kvůli nám, ozval se neuvěřitelný jekot. Musel jsem se nad tím pousmát. S klukama jsme odpovídali na různé otázky a já mezitím hledal její obličej mezi ostatními. Nikde jsem ji však neviděl, a tak můj vnitřní boj vyhrálo srdce.
Zvednul jsem se ze židličky, na které jsem seděl, čímž jsem si vysloužil nechápavý pohled kluků a dokonce i celé školy.
"Vím, že je tu spousta lidí z mé třídy a doufám, že mi na tuhle otázku odpovíte," začal jsem mluvit a divil jsem se, že se mi netřásl hlas, protože já jsem byl uvnitř naprosto vyklepaný. Louis mezitím něco pošeptal Niallovi, který to předal dál. Myslím, že pochopil, co chci teď udělat. Bylo zajímavé, jak bylo v tělocvičně naprosté ticho, a každý čekal, co řeknu. Ovšem já nevěděl jak dál a tak jsem se zničeně podíval na kluky, kteří byli potichu a k mému překvapení nedělali žádné kraviny.
"Tady Harry chce říct, že se těšil na všechny z jeho třídy a ze školy, ale jeden člověk je tu pro něj důležitější. A pokud se nemýlím, je to jedna vaše spolužačka, která se jmenuje Elen Turnerová," pomohl mi Loui a objal mě kolem ramen. Vděčně jsem se na něj podíval a čekal, co z ostatních vypadne.
"Ta tu není!" křiknul Josh, spolužák se kterým se jsem neměl zrovna v lásce.
"A je tu někdo, kdo ví, kde Ell je?" zeptal jsem se se zatajeným dechem. Pohledem jsem sjel k Adel, který se tvářila, jako by ji někdo právě mučil. Díval jsem se na ni a doufal, že řekne, kde je. Věděl jsem, že to ví.
"Profesorka Swiftová má volnou hodinu," promluvila asi po třech minutách naprostého ticha. Zadívala se mi do očí a usmála se. V ten moment mi to docvaklo. Podíval jsem se na kluky, kteří nechápali, pak jsem se podíval po tělocvičně a měl jsem jasno. Musím to udělat, ikdyž mě Simon asi zabije.
"Promiňte," řekl jsem ještě do mikrofonu, seskočil z pódia a rychle se hnal ke dveřím od tělocvičny.
"Harry, kam jdeš?!" zařval na mě Simon. Zastavil jsem se, otočil se a podíval jsem se na něj. Kluci ke mně mezitím doběhli, což znamenalo, že jdou se mnou. "Simone, omlouvám sem. Ale tohle je pro mě důležitý," odpověděl jsem mu a nečekal na jeho reakci.
Z pohledu Ell
Zbývalo deset minut do konce hodiny a do konce vyučování. Dneska jsme ho kvůli klukům měli zkrácené a mě to tak nějak i vyhovovalo. Já jsem si malovala, když v tom do třídy vtrhnul on.
"Elen," zašeptal a já na něj jen nechápavě koukala. Během chvíle se tam vřítili i ti čtyři ostatní, v závěsu za nimi hned i Adel, která se tvářila provinile a nakonec i celá škola.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně a pomalu se zvedla ze své lavice. Čekala jsem, co mi odpoví, jenže se k ničemu neměl. "No, hrozně ráda bych čekala, co z tebe vyleze. Ale zazvonilo, což znamená, že pro dnešek mi škola skončila a já bych hrozně ráda chtěla jít domů. Takže se můžeš otočit a zase jít," řekla jsem mu a pomalu si začala balit věci.
"Chtěl jsem tě vidět," odpověděl mi a zadíval se mi do očí.
"Viděl jsi mě, tak můžeš zase jít," odpověděla jsem mu naštvaně a hodila pouzdro do batohu.
Zbývalo deset minut do konce hodiny a do konce vyučování. Dneska jsme ho kvůli klukům měli zkrácené a mě to tak nějak i vyhovovalo. Já jsem si malovala, když v tom do třídy vtrhnul on.
"Elen," zašeptal a já na něj jen nechápavě koukala. Během chvíle se tam vřítili i ti čtyři ostatní, v závěsu za nimi hned i Adel, která se tvářila provinile a nakonec i celá škola.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně a pomalu se zvedla ze své lavice. Čekala jsem, co mi odpoví, jenže se k ničemu neměl. "No, hrozně ráda bych čekala, co z tebe vyleze. Ale zazvonilo, což znamená, že pro dnešek mi škola skončila a já bych hrozně ráda chtěla jít domů. Takže se můžeš otočit a zase jít," řekla jsem mu a pomalu si začala balit věci.
"Chtěl jsem tě vidět," odpověděl mi a zadíval se mi do očí.
"Viděl jsi mě, tak můžeš zase jít," odpověděla jsem mu naštvaně a hodila pouzdro do batohu.
"Můžeš mi laskavě říct, proč se mi vyhýbáš?!" vybuchl po chvilce Harry skoro zoufale.
"Já že se vyhýbám tobě?!" zařvala jsem, protože mi ruply nervy a bylo mi jedno, že jsou tu ostatní. "Nevím, kdo se mnou přestal mluvit potom, co odjel do X-Factoru! Nevím, kdo mi ani jednou nezavolal a přitom sliboval, že se každý den aspoň na dvě minuty ozve!"
"Přestaň," zašeptal a myslím, že to byl Louis, kdo ho chytil za rameno. Ušklíbla jsem se.
"Ty už mě vlastně vůbec nepotřebuješ co?! Našel sis nový kamarády, stal se z tebe slavnej kluk. Tak co po mě do háje vlastně chceš?! Co tu kurva ještě vůbec děláš?!" řvala jsem na něj a emoce mnou cloumaly.
"Elen," zašeptal a popošel blíž ke mně.
"Ne," řekla jsem a odtáhla se od něj. "Dej už mi konečně pokoj Stylesi, odjeď si do toho svého vysněného světa a mě už nech na pokoji," řekla jsem mu tvrdě a hodila si batoh na záda.
"Elen, prosím! Dej mi šanci, ti to vysvětlit," řekl zoufale.
"Šancí jsi měl víc, než dost. Dej mi už pokoj!" odpověděla jsem mu naštvaně a chystala se odejít pryč. Avšak když jsem procházela kolem něho, chytil mě za zápěstí a jediným trhnutím mě otočil zpět k sobě. Nevěděla jsem, co má v plánu. Na jednu stranu jsem si přála, aby mě políbil, no na druhou jsem se toho děsně bála. Hleděl mi do očí a já cítila tu jeho kolínskou, tu kterou jsem mu dala na Vánoce.
"Já ti to chci ale vysvětlit!" zašeptal a svůj obličej měl tak blízko, že mě jeho dech ovál. Po téhle větě se ke mně přiblížil ještě víc a mě došlo, co má v plánu.
"Nedělej to," šeptla jsem. "Prosím tě, nedělej to."
Bála jsem se ho. Tenhle výraz jsem u něj ještě neviděla. Byl zklamaný i nadšený zároveň a ještě spoustu dalšího, co jsem neuměla pojmenovat.
"Já že se vyhýbám tobě?!" zařvala jsem, protože mi ruply nervy a bylo mi jedno, že jsou tu ostatní. "Nevím, kdo se mnou přestal mluvit potom, co odjel do X-Factoru! Nevím, kdo mi ani jednou nezavolal a přitom sliboval, že se každý den aspoň na dvě minuty ozve!"
"Přestaň," zašeptal a myslím, že to byl Louis, kdo ho chytil za rameno. Ušklíbla jsem se.
"Ty už mě vlastně vůbec nepotřebuješ co?! Našel sis nový kamarády, stal se z tebe slavnej kluk. Tak co po mě do háje vlastně chceš?! Co tu kurva ještě vůbec děláš?!" řvala jsem na něj a emoce mnou cloumaly.
"Elen," zašeptal a popošel blíž ke mně.
"Ne," řekla jsem a odtáhla se od něj. "Dej už mi konečně pokoj Stylesi, odjeď si do toho svého vysněného světa a mě už nech na pokoji," řekla jsem mu tvrdě a hodila si batoh na záda.
"Elen, prosím! Dej mi šanci, ti to vysvětlit," řekl zoufale.
"Šancí jsi měl víc, než dost. Dej mi už pokoj!" odpověděla jsem mu naštvaně a chystala se odejít pryč. Avšak když jsem procházela kolem něho, chytil mě za zápěstí a jediným trhnutím mě otočil zpět k sobě. Nevěděla jsem, co má v plánu. Na jednu stranu jsem si přála, aby mě políbil, no na druhou jsem se toho děsně bála. Hleděl mi do očí a já cítila tu jeho kolínskou, tu kterou jsem mu dala na Vánoce.
"Já ti to chci ale vysvětlit!" zašeptal a svůj obličej měl tak blízko, že mě jeho dech ovál. Po téhle větě se ke mně přiblížil ještě víc a mě došlo, co má v plánu.
"Nedělej to," šeptla jsem. "Prosím tě, nedělej to."
Bála jsem se ho. Tenhle výraz jsem u něj ještě neviděla. Byl zklamaný i nadšený zároveň a ještě spoustu dalšího, co jsem neuměla pojmenovat.
Pustil mě a já si oddechla. Pomalu jsem se otočila a mířila kde dveřím, když mě zastavila jeho otázka.
"Co vlastně chceš Elen?"
Musela jsem to říct, protože to byla jediná varianta, která by mě naprosto nezničila. "Víš, co chci, Harolde? Chci, abys mi dal pokoj. Chci, abys odešel z mýho života a už se do něj nevracel." S těmihle slovy jsem odešla a co nejrychleji mířila domů.
"Co vlastně chceš Elen?"
Musela jsem to říct, protože to byla jediná varianta, která by mě naprosto nezničila. "Víš, co chci, Harolde? Chci, abys mi dal pokoj. Chci, abys odešel z mýho života a už se do něj nevracel." S těmihle slovy jsem odešla a co nejrychleji mířila domů.
Pak už jsem ho neviděla a slyšela jsem o něm jen díky jeho skupině. Když skončili v X-Factoru na třetím místě, Adel volala Niallovi, se kterým si padla do oka, a mezi nima to silně jiskřilo, řekla jsem jí, ať vyřídí, že jim to přeju. Nevím, jestli to udělala, protože jsme se o klucích mezi sebou nebavily.
Věděla, že tohle téma je pro mě bolestivé.
Věděla, že tohle téma je pro mě bolestivé.
O pár let později:
Uběhlo pár let a o Harrym jsem jinak, než přes bulvár neslyšela. Chyběl mi, co si budu nalhávat. Chyběl mi nehorázným způsobem, ale kdybych ho potkala, asi bych se snažila co nejrychleji zmizet. S Adel jsme úspěšně odmaturovaly a přestěhovaly jsme se z Holmes Chapel do Londýna, ona se mezitím dala dohromady s Niallem a tvořili spolu nejroztomilejší pár v Londýně.
"Jsem doma!" slyšela jsem její hlas a tak jsem pozastavila film, na který jsem se koukala. "A hádej, co ti nesu!" smála se, podle toho jsem poznala, že byla s Niallem.
"No to fakt nevím!" zasmála jsem se taky a vyhrabala se zpod deky. Když mi podala čistě bílou zalepenou obálku, nechápavě jsem se na ni podívala.
"Tak už to otevři!" poskakovala na místě jako hopskulka. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a obálku roztrhla. To, co bylo uvnitř, mi naprosto vyrazilo dech. Vyděšeně jsem zírala na ty dva kousky papíru a Adel naopak vyděšeně zírala na mě a očekávala moji reakci.
"Zbláznila ses?!" zeptala jsem se jí hlasitě. "Já tam nejdu!"
"Elen! Prosím tě!! Pojď tam aspoň jednou. Kvůli mně. Budu mít narozeniny a tohle by pro mě byl ten nejlepší dárek ze všech!" prosila mě a nasadila ty svoje psí oči. Hlasitě jsem si povzdechla a nejistě kývla. Je to nejlepší kamarádka, chtěla jsem jí udělat radost.
"A Harry..?" načala jsem otázku.
"Harry ví jen o mě. O tobě se Niall ani slůvkem nezmínil," ujistila mě a ze mě spadly obavy velikosti skály.
"No to fakt nevím!" zasmála jsem se taky a vyhrabala se zpod deky. Když mi podala čistě bílou zalepenou obálku, nechápavě jsem se na ni podívala.
"Tak už to otevři!" poskakovala na místě jako hopskulka. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a obálku roztrhla. To, co bylo uvnitř, mi naprosto vyrazilo dech. Vyděšeně jsem zírala na ty dva kousky papíru a Adel naopak vyděšeně zírala na mě a očekávala moji reakci.
"Zbláznila ses?!" zeptala jsem se jí hlasitě. "Já tam nejdu!"
"Elen! Prosím tě!! Pojď tam aspoň jednou. Kvůli mně. Budu mít narozeniny a tohle by pro mě byl ten nejlepší dárek ze všech!" prosila mě a nasadila ty svoje psí oči. Hlasitě jsem si povzdechla a nejistě kývla. Je to nejlepší kamarádka, chtěla jsem jí udělat radost.
"A Harry..?" načala jsem otázku.
"Harry ví jen o mě. O tobě se Niall ani slůvkem nezmínil," ujistila mě a ze mě spadly obavy velikosti skály.
Z pohledu Harryho
"Proč jsi vlastně chtěl dva lístky?" ptal jsem se Nialla. Po téhle otázce se nepříjemně ošil.
"Adel chtěla vzít nějakou svoji kamarádku," odpověděl vyhýbavě.
"A nevíš koho?"
"Sorry kámo, ale nevím," odpověděl, poplácal mě po rameni a odešel pryč.
"Proč jsi vlastně chtěl dva lístky?" ptal jsem se Nialla. Po téhle otázce se nepříjemně ošil.
"Adel chtěla vzít nějakou svoji kamarádku," odpověděl vyhýbavě.
"A nevíš koho?"
"Sorry kámo, ale nevím," odpověděl, poplácal mě po rameni a odešel pryč.
Vytáhnul jsem mobil a najel do fotek. Měl jsem tam složku, kterou jsem poslední dobou projížděl neustále. Zajímalo by mě, co teď dělá, jak se má, jak vypadá. Když mi řekla, že mám odejít z jejího života, poslechnul jsem ji, protože to bylo její přání. Přání, které mě neuvěřitelným způsobem zničilo a bolelo.
Miloval jsem ji a ještě pořád miluju. Ano, miloval a neměl jsem šanci ji vysvětlit, proč jsem se jí vlastně neozval. Kdybych neztratil mobil, mohlo to teď být úplně jinak. Nemusel bych závidět kluků, to, že u sebe mají někoho, koho z celého srdce milují, a já jsem sám. Sám se svými myšlenkami.
Projížděl jsem fotky, na kterých byla ona a občas i já. To jediné mi po ní zbylo, když nepočítám můj řetízek na krku. Ten už nikdy v životě nesundám. Už hodněkrát jsem se kvůli tomu pohádal s Lou a teprve potom co jsem jí vysvětlit, jak moc pro mě ten řetízek znamená, přestala mít námitky.
Miloval jsem ji a ještě pořád miluju. Ano, miloval a neměl jsem šanci ji vysvětlit, proč jsem se jí vlastně neozval. Kdybych neztratil mobil, mohlo to teď být úplně jinak. Nemusel bych závidět kluků, to, že u sebe mají někoho, koho z celého srdce milují, a já jsem sám. Sám se svými myšlenkami.
Projížděl jsem fotky, na kterých byla ona a občas i já. To jediné mi po ní zbylo, když nepočítám můj řetízek na krku. Ten už nikdy v životě nesundám. Už hodněkrát jsem se kvůli tomu pohádal s Lou a teprve potom co jsem jí vysvětlit, jak moc pro mě ten řetízek znamená, přestala mít námitky.
"Je fakt nádherná," zašeptal Louis, který se posadil vedle mě. Jen jsem přikývnul a do očí se mi opět tlačily slzy. Tak moc jsem se nenáviděl zato, že jsem ten pitomý mobil ztratil!
"Vážně nevíš, kde by teď mohla být?" zeptal se mě a já se na něj podíval s výrazem 'děláš si ze mě srandu'.
"Kdybych to věděl, tak tu asi tak nečině nesedím ne?!" vyjel jsem a prohrábnul si vlasy. Kluci mezitím přišli zpátky z kuchyně a jen nás sledovali a poslouchali.
"Neměl jsi ji tenkrát nechat odejít," řekl klidně Liam. "Kdybys jí zastavil a vysvětlil jí to, mohlo to být jinak."
"Ty jsi neviděl, jak se ke mně chovala? Vždyť jsi tam stál a slyšel jsi, jak po mě řvala. Slyšel jsi, co po mě chtěla," řekl jsem mu důvod toho, proč jsem ji nechal jít. Zničeně jsem si dal hlavu do dlaní a hlasitě se nadechnul. Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděl.
"Vážně nevíš, kde by teď mohla být?" zeptal se mě a já se na něj podíval s výrazem 'děláš si ze mě srandu'.
"Kdybych to věděl, tak tu asi tak nečině nesedím ne?!" vyjel jsem a prohrábnul si vlasy. Kluci mezitím přišli zpátky z kuchyně a jen nás sledovali a poslouchali.
"Neměl jsi ji tenkrát nechat odejít," řekl klidně Liam. "Kdybys jí zastavil a vysvětlil jí to, mohlo to být jinak."
"Ty jsi neviděl, jak se ke mně chovala? Vždyť jsi tam stál a slyšel jsi, jak po mě řvala. Slyšel jsi, co po mě chtěla," řekl jsem mu důvod toho, proč jsem ji nechal jít. Zničeně jsem si dal hlavu do dlaní a hlasitě se nadechnul. Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděl.
"Harry?" položil tichou otázku Niall.
"Hmm?" zamručel jsem, ale hlavu jsem dál nezvednul.
"Co bys mi provedl, kdyby ti řekl, že celou dobu vím, kde Elen je a kde v následujících čtyřiadvaceti hodinách bude?" zeptal se opatrně blonďáček.
Prudce jsem zvednul hlavu a nevěřícně na něj koukal. "Zopakuj to!" zavrčel jsem a svíral dlaně v pěst.
"Slyšel jsi mě dobře," zašeptal a nasucho polknul. "Ona si přála, abych ti to neříkal. Jenže já nedokážu sledovat, jak se oba dva trápíte, protože jste si za tu dobu ještě nepromluvili!"
Moje sevření povolilo. Pro tohle jsem tohohle kluka měl rád. Měl ta úžasně čisté a hodné srdce, že jsem si občas říkal, že on nemůže být člověk. Usmál jsem se na něj a bylo vidět, jak si oddechnul, protože se bál, že vyletím. "Kde teď je?" položil jsem prostou otázku.
"Nevím asi někde venku s Adel," pokrčil rameny a já se na něj nevěřícně podíval.
"Ona je v Londýně?!"
"Adel se sem přestěhovala hned po maturitě a Ell spolu s ní. A dneska jde Adel na koncert, což znamená, že ten druhej lístek byl pro Ell," pronesl jako by se nic nedělo a pobaveně mě sledoval. No on byl možná v klidu, ale to se o mě říct rozhodně nedalo.
"O-ona jde dneska na náš koncert?" zeptal jsem se roztřeseně a v hlavě začal spřádat plán.
"Jop," odpověděl mi s úsměvem. "Co máš v plánu?" zeptal se mě a já na něj jen nevěřícně koukal. Ten kluk do mě viděl jak do průhledné krabice!
"Myslíte, že bychom mohli Moments zazpívat a věnovat jí? A potom ji vytáhnout s pomocí Adel na pódium?" zeptal jsem se jich.
"Adel tě zabije," zasmál se Zayn, což znamenalo, že do toho jdou se mnou. Úlevně jsem si oddychnul a šel se převléct, protože jsme museli na poslední zkoušku.
"Hmm?" zamručel jsem, ale hlavu jsem dál nezvednul.
"Co bys mi provedl, kdyby ti řekl, že celou dobu vím, kde Elen je a kde v následujících čtyřiadvaceti hodinách bude?" zeptal se opatrně blonďáček.
Prudce jsem zvednul hlavu a nevěřícně na něj koukal. "Zopakuj to!" zavrčel jsem a svíral dlaně v pěst.
"Slyšel jsi mě dobře," zašeptal a nasucho polknul. "Ona si přála, abych ti to neříkal. Jenže já nedokážu sledovat, jak se oba dva trápíte, protože jste si za tu dobu ještě nepromluvili!"
Moje sevření povolilo. Pro tohle jsem tohohle kluka měl rád. Měl ta úžasně čisté a hodné srdce, že jsem si občas říkal, že on nemůže být člověk. Usmál jsem se na něj a bylo vidět, jak si oddechnul, protože se bál, že vyletím. "Kde teď je?" položil jsem prostou otázku.
"Nevím asi někde venku s Adel," pokrčil rameny a já se na něj nevěřícně podíval.
"Ona je v Londýně?!"
"Adel se sem přestěhovala hned po maturitě a Ell spolu s ní. A dneska jde Adel na koncert, což znamená, že ten druhej lístek byl pro Ell," pronesl jako by se nic nedělo a pobaveně mě sledoval. No on byl možná v klidu, ale to se o mě říct rozhodně nedalo.
"O-ona jde dneska na náš koncert?" zeptal jsem se roztřeseně a v hlavě začal spřádat plán.
"Jop," odpověděl mi s úsměvem. "Co máš v plánu?" zeptal se mě a já na něj jen nevěřícně koukal. Ten kluk do mě viděl jak do průhledné krabice!
"Myslíte, že bychom mohli Moments zazpívat a věnovat jí? A potom ji vytáhnout s pomocí Adel na pódium?" zeptal jsem se jich.
"Adel tě zabije," zasmál se Zayn, což znamenalo, že do toho jdou se mnou. Úlevně jsem si oddychnul a šel se převléct, protože jsme museli na poslední zkoušku.
Z pohledu Ell
Ok, 5 hodin do začátku koncertu a já už šílím, že nemám co na sebe. Typická já, fakt žejo! "Já nemám co na sebe!" šílela jsem a lítala jsem po bytě. Nemusím sem psát, že Adel ze mě měla velkou srandu.
"Elen, momentálně bych řekla, že se na koncert připravuje nějaká jejich šílená fanynka!" smála se mi. "Klid prosím tebe, ještě ti prdne cévka v mozku a budeš tahat nohu! Vezmi si ty šaty, je červenec, takže zima ti určitě nebude," pomohla mi a pousmála se. Naznačila jsem jí neslyšně díky a nadechla se k další otázce, ale přerušil mě zvuk jejího mobilu. Přešla do své ložnice, takže to byl nejspíš Niall.
Ok, 5 hodin do začátku koncertu a já už šílím, že nemám co na sebe. Typická já, fakt žejo! "Já nemám co na sebe!" šílela jsem a lítala jsem po bytě. Nemusím sem psát, že Adel ze mě měla velkou srandu.
"Elen, momentálně bych řekla, že se na koncert připravuje nějaká jejich šílená fanynka!" smála se mi. "Klid prosím tebe, ještě ti prdne cévka v mozku a budeš tahat nohu! Vezmi si ty šaty, je červenec, takže zima ti určitě nebude," pomohla mi a pousmála se. Naznačila jsem jí neslyšně díky a nadechla se k další otázce, ale přerušil mě zvuk jejího mobilu. Přešla do své ložnice, takže to byl nejspíš Niall.
Stojím v hale, skoro před pódiem, vlastně jsem ve druhé řadě přímo uprostřed a třesu se jak ratlík, že mě kluci poznají. Adel vedle mě není, je s klukama v zákulisí, mě chtěla vzít sebou, jenže to by znamenalo, že bych se musela potkat i s Harrym. A to se nesmělo v žádném případě stát!
Už jen minuta do začátku koncertu, všichni si fotí pódium, na kterém se objevují fotografie kluků při doprovodu písně What Makes You Beautiful. Atmosféra se nedá ani popsat, všemi prostupuje nadšení, nedočkavost a spoustě holek se právě dnes splní sen. Sen, že uvidí naživo své idoly, které nejspíš sledovaly jen přes počítače.
Pět sekund do začátku.
Čtyři.
Tři. Dva. Jedna!
Kluci vyběhli na pódium a pozdravili všechny, které dnes došly. Liam se začal podepisovat, Niall vyskočil a fanynky málem zbořily sál. A pak to přišlo, to na co všechny tak strašně dlouho čekaly. Nemůžu říct, koho jsem slyšela líp, jestli kluky nebo fanynky, rozhodně to byla ale atmosféra, která mě nabíjela a která mi vykouzlila úsměv na tváři.
Pět sekund do začátku.
Čtyři.
Tři. Dva. Jedna!
Kluci vyběhli na pódium a pozdravili všechny, které dnes došly. Liam se začal podepisovat, Niall vyskočil a fanynky málem zbořily sál. A pak to přišlo, to na co všechny tak strašně dlouho čekaly. Nemůžu říct, koho jsem slyšela líp, jestli kluky nebo fanynky, rozhodně to byla ale atmosféra, která mě nabíjela a která mi vykouzlila úsměv na tváři.
"Další písničku, bychom chtěli věnovat jedné dívce, která tu je, protože bych ji poznal i v tom největším davu," promluvil Harry a stoupnul si na pódiu přímo přede mě. Nechápavě jsem koukala, co to vyvádí, protože jsem si myslela, že na mě zapomněl. "Tohle je pro tebe Elen," zašeptal a kývl hlavou na znamení, že je připravený.
Měla jsem slzy v očích. Když už se zdálo, že bude vše v pořádku, vždy musel přijít on a přesvědčit mě, že dokud nebudu s ním, v pořádku nebude naprosto nic. Nemohla jsem tam zůstat a tak jsem se začala prodírat ven. Některé Directionerky se mě pokoušely zastavit, některé mi něco dokonce i říkaly, ale já jen vnímala jeho hlas a to, že musím z té arény okamžitě vypadnout.
Když už jsem se konečně dostala ke dveřím, které vedly pryč, někdo mě čapl za ruku a táhnul mě zpět. Pořádně jsem se podívala, kdo mě to táhne, a hle, ona to byla Adel. Mířili jsme k pódiu a já doufala, že neudělá to, co si myslím. Kluci pořád zpívali Moments a když už mě protlačila i přes ochranku, došel Louis a natáhl směrem ke mně ruku.
"Ty malá zrádkyně!" stihla jsem ještě na Adel zasyčet, než mě Loui s pomocí Nialla vytáhnul na pódium. Okamžitě jsem se otočila a chtěla slézt dolů, znovu mě však zastavily něčí ruce, a když jsem zjistila komu patří, moje srdce se na chvíli zastavilo a potom začalo být jako splašené.
"Ty malá zrádkyně!" stihla jsem ještě na Adel zasyčet, než mě Loui s pomocí Nialla vytáhnul na pódium. Okamžitě jsem se otočila a chtěla slézt dolů, znovu mě však zastavily něčí ruce, a když jsem zjistila komu patří, moje srdce se na chvíli zastavilo a potom začalo být jako splašené.
In time I'll find the words to say Včas najdu slova, která ti řeknu
Before you leave me today Před tím, než mě dnes opustíš.
Before you leave me today Před tím, než mě dnes opustíš.
Poslední slova písničky zazpíval, přitom mě držel za ruku a koukal se mi do očí. A mě v přesně v tuhle chvíli mi došlo, co jsem sama sobě provedla, když jsem ho vyhnala ze svého života pryč.
Já ho potřebovala tak, jako potřebuje feťák svoji drogu. On byl něco, pro co jsem žila a zjistila jsem to až teď. Neměla jsem vztek na něj, měla jsem vztek na sebe, že jsem si to neuvědomila mnohem dřív.
Já ho potřebovala tak, jako potřebuje feťák svoji drogu. On byl něco, pro co jsem žila a zjistila jsem to až teď. Neměla jsem vztek na něj, měla jsem vztek na sebe, že jsem si to neuvědomila mnohem dřív.
"Elen," promluvil na mě, a aby nemusel v jedné ruce držet mikrofon, podali mu ten, který měl přímo u pusy. "Omlouvám se ti. Za všechno! Tehdy jsem ti nenapsal kvůli tomu, že jsem někde ztratil mobil, a když jsem pak zjistil, že mám přijet domů a zpátky do své školy byl jsem šťastný. Znamenalo to totiž, že tě konečně zase uvidím.
Ty si to možná neuvědomuješ, ale pro mě jsi důležitá. Životně důležitá! Víš, jak jsi mi řekl, že mám odejít z tvého života? Nechtěl jsem, ale kvůli tobě jsem to udělal. Chtěl jsem abys byla šťastná a spokojená a tohle budu chtít vždycky!
Já.. Já tě miluju Elen a vždycky budu!" dokončil svůj proslov a já už si nebyla schopná hrát na silnou. Bylo mi jedno, kolik lidí mě uvidí brečet, protože důvodem byl on.
Jednou rukou jsem ho pohladila po tváři a následně ho objala. "Omlouvám se," zašeptala jsem a chtěla ještě něco dodat, no on mě však umlčel svými rty, které přitiskl na ty mé. "Taky tě miluju Harry," zašeptala jsem a polibek mu oplatila. Asi nemusím psát, že celá aréna udělala 'aww' a následně nato se rozječela - to musí být všem naprosto jasné.
A tak jsem se konečně dočkala i já svého prince na bílém koni. Bylo to komplikované, ale důležité je, že teď, teď už to bude jen a jen nádherné.
Ty si to možná neuvědomuješ, ale pro mě jsi důležitá. Životně důležitá! Víš, jak jsi mi řekl, že mám odejít z tvého života? Nechtěl jsem, ale kvůli tobě jsem to udělal. Chtěl jsem abys byla šťastná a spokojená a tohle budu chtít vždycky!
Já.. Já tě miluju Elen a vždycky budu!" dokončil svůj proslov a já už si nebyla schopná hrát na silnou. Bylo mi jedno, kolik lidí mě uvidí brečet, protože důvodem byl on.
Jednou rukou jsem ho pohladila po tváři a následně ho objala. "Omlouvám se," zašeptala jsem a chtěla ještě něco dodat, no on mě však umlčel svými rty, které přitiskl na ty mé. "Taky tě miluju Harry," zašeptala jsem a polibek mu oplatila. Asi nemusím psát, že celá aréna udělala 'aww' a následně nato se rozječela - to musí být všem naprosto jasné.
A tak jsem se konečně dočkala i já svého prince na bílém koni. Bylo to komplikované, ale důležité je, že teď, teď už to bude jen a jen nádherné.



úžasný !! :OO :33